O tom, jak jsme si vyrobili vermikompostér do mateřské školy.O tom, jak jsme si vyrobili vermikompostér do mateřské školy.
S dětmi jsme se rozhodli vyrobilt vermikompostér. Vermikompostér slouží ke zpracování bioodpadu z kuchyně. Bioodpad, tedy organické zbytky z kuchyně, jednoduše přeměníme na přírodní hnojivo. Kompostováním třídíme odpad, a tím jsme šetrnější k přírodě a navíc získáme skvělé kvalitní přírodní hnojivo. Díky hnojivu, budeme pěstovat bylinky a zeleninu. Vermikompostováním snížíme množství odpadu, který už nám nezabírá místo v popelnicích na směsný odpad.
Učitelky vypracovaly metodický postup. S pomůckami mám pomohli rodiče. Donesli tři stejné, dobře umyté plastové kbelíky s víky o objemu 10 litrů. Polymerové lepidlo, nýtovací kleště a 16 kusů nýtů. Vrtáky o průměru 3,2 a 4 mm a 50 ks žížal ze zahrady, kompostu, hnojiště apod. Ostatní pomůcky máme ve školce – netkanou geotextilii, ostrý nůž s krátkou čepelí, fix, hotový kompost, trochu hlíny, noviny, navlhčené kartony, rozdrcené skořápky, piliny, organický odpad. K motivaci hadrovou žížalu a uvadlou květinu v květináči.
Výuka proběhla v altánu, na školní zahradě. Aktivita začínala vyprávěním příběhu o smutných, uvadlých květinách. Květiny uvadaly, protože se o ně nikdo nestaral. Žížala Julie vysvětlila dětem, jak by mohly pomoci květinám. Pak následovala praktická část výroby vermikompostéru z kbelíků. Vzali jsme dva kbelíky s víky, třetí dali zatím stranou, řada na něj přijde později. Na obě víka se nakreslili fixou linie, které kopírovaly tvar víka. Linie byla asi 5 cm od vnějšího okraje. Podél této linie učitelka vyřezala tvar, který si předkreslila. Tím se odstranil vnitřek víka. Jeden kbelík se postavil dnem vzhůru a na dno se přiložilo vyřezané víko, také dnem vzhůru. Přes kbelík a víko zakreslilo dítě pomocnou vodící čáru, abychom později poznali, jak bylo víko na kbelíku nasazené. Přes okraj víka a dno kbelíku vyvrtaly děti 8 děr o průměru 3,2 mm. Učitelky pomohly označit první díru na dvanácti hodinách, tu druhou na šesté hodině, poté pokračovaly na třetí, deváté… Při vrtání, dávaly děti pozor, aby se víko vůči kbelíku nehýbalo. Když bylo vše provrtáno, sundaly víko z kbelíku a nanesly souvislou vrstvu lepidla po celém okraji kbelíku. Po nanesení lepidla, nasadily na dno kbelíku zpět vyříznuté víko dnem vzhůru. Ujistily se, že je nasazené stejně jako před tím, pomohla pomocná vodící čára. Nyní učitelka víko s kbelíkem přinýtovala.
Stejný postup se opakoval i u druhého víka a druhého kbelíku. A teď, se tyto dva kbelíky s přinýtovaným víkem otočily dnem vzhůru a po celé ploše dna provrtaly děti díry o průměru 4 mm. Tyto díry jsou tam proto, aby jimi odtékala přebytečná voda a také mohly prolézat žížaly. Nakonec děti vzaly třetí kbelík, který byl zatím stranou, na kbelík nasadily víko a do víka provrtaly díry o průměru 4 mm. Toto víko bude na vršku vermikompostéru a zajistí, že se do něj dostane vzduch.
Když byly kbelíky připravené, sestavili jsme je. Do spodu jsme dali třetí kbelík, na něj nasadili kbelík s přinýtovaným víkem a provrtaným dnem. Kbelíky jsme pořádně zacvakli. A nyní už nastal čas prvního plnění. Na dno druhého kbelíku s děrovaným dnem se rozprostřeli navlhčené útržky novin, ruličky od toaletního papíru, papírové obaly od vajíček, piliny, trochu hlíny, kompostu, tlející listy. Doprostřed podestýlky děti umístnily žížaly. Celé dno se posypalo bioodpadem z naší školní kuchyně, ale jen v malé vrstvě, asi 3 cm. Celý bioodpad se přikryl mulčem. Byl to sešlápnutý papírový obal od vajíček. Na závěr našeho tvoření jsme na hrdlo kbelíku položili geotextilii a přiklopili proděravěným víkem a pevně zacvakli. Geotextilii používáme proto, aby nám do vermikompostéru nic samovolně nevlétlo. Jeden kbelík jsme odložili. Všechny tři kbelíky využijeme jen ve fázi stěhování žížal.
Vermikompostér je umístněn na chodbě u kuchyně. Později na něj děti namalovaly žížaly. Žížaly krmíme jednou za týden. Děti velké kusy slupek nakrájí, nastříhají nebo natrhají na menší kousky, aby si s nimi žížaly rychleji poradily. Děti také sledují vlhkost a množství žížalího čaje. Žížalím čajem hnojíme rostliny ve školce i na zahradě, ředíme jej s vodou v poměru 1:1. Vermikompost jsme přidali do záhonu se zeleninou a k bylinkám.
Kdo a jak se na tom podílel? Jedna maminka přinesla tři kbelíky, dědeček zapůjčil nýtovací kleště, nýty a lepidlo. Děti pomohly při sestavování vermikompostéru, paní kuchařka přichystala rostlinný bioodpad. Učitelky vypracovaly metodický postup, informace získaly ze semináře a z webových stránek.
Dosáhli jsme toho, že se děti podílí na třídění odpadu podle druhu, seznamují se s netradičními metodami zpracovávání některých odpadů. Také, jak nám mohou malé žížaly pomáhat při zpracovávání bioodpadu v domácnostech. Děti si osvojují znalosti o tom, co patří a nepatří do kompostu. Povedlo se kompostování i pomocí běžné české žížaly. Zvládají to také, jen jim to trochu déle trvá.
Do budoucna bychom chtěli prohlubovat znalosti o tom, co je vhodné ke kompostování a co není vhodné ke kompostování. Pokud se rozhodnete založit vermikompostér, použijte naše běžné české žížaly. Nekupujte kalifornské žížaly, jsou možná větší pracanti než naše, ale ty nemůžete pustit do zdejší přírody, nejsou tu původním druhem.
autor: Anna Lysáková, Štítná nad Vláří