svět, ve kterém je Ekoškola už 30 let

Pamatujete si, co jste dělali před třiceti lety? Jestli jste tedy už byli na světě? Třeba Markéta z týmu, který teď Ekoškolu vede, byla ještě na houbách 🙂 Dnes ale řídí zkušenou rukou pár Ekoškolích projektů, konzultuje se školami a dává na sítích vědět o tom, co pro vás chystáme.

Třicet let je doba, za kterou se může změnit hodně, a může za tu dobu také vyrůst největší environmentálně vzdělávací program na světě: program Ekoškola (Eco-Schools).

Když Ekoškolu na začátku devadesátých let zakládali, svět se potýkal s trochu jinými problémy. Konec komunismu v mnoha zemích a konec studené války odkryl potíže, které do té doby tiše bobtnaly po kobercem. Česká republika – před chviličkou Československo – řešila znečištění ovzduší i vod, síru, holé Krušné hory… ve světě se začínalo mluvit nejen o koncentracích jedovatých plynů a zplodin v ovzduší, ale i o koncentracích skleníkových plynů a frčel nejvíc “globální oteplování”. Británie byla průmyslově založená na uhlí, uhlí a zase uhlí: pokoušela se s tím přestat a průvodním jevem byl třeba protest 150 000 horníků v Londýně proti zavírání uhelných dolů.

Schengenská úmluva teprve vznikala, takže k cestování i jen po Evropě byl potřeba všude pas a fronty na hranicích byly standardem. Ani politicky to nebyly klidné časy: začala se rozpadat Jugoslávie a na mnoha jejích místech vypukly krvavé konflikty; za genocidu a další válečné zločiny bude později souzeno a odsouzeno několik vrcholných představitelů tehdejších válčících stran.

I populární kultura vypadala jinak. Sinead O’Connor v přímém přenosu roztrhala fotku papeže na protest proti sexuálním zločinům katolických kněží na dětech: rozpoutala se kolem ní obrovská kontroverze. Narodilo se pár lidí, které fůra z nás zná: Cardi B, Miley Cyrus nebo John Boyega… Jako kojenci ovšem asi ještě nebyli mezi neuvěřitelnou miliardou lidí, která v televizi sledovala obří koncert na počest nedávno zemřelého Freddieho Mercuryho. Koncert přesáhl rámec kulturní akce hlavně proto, že se díky němu povedlo vybrat miliony dolarů na výzkum AIDS. Průměrná délka dožití s touto diagnózou se tou dobou pohybovala kolem 10 let a společenské stigma bylo neuvěřitelné.

O třicet let později jsme v mnoha ohledech jinde. “Globální oteplování” už je zastaralý pojem, protože víme, že klimatické změny se můžou projevovat i ochlazením. Někdejší novorozeňata Cardi B i John Boyega mají velkou kariéru. Útoky na Sinead O’Connor reflektujeme, tedy zvláště po její loňské smrti. Věk dožití lidí s HIV je vlastně stejný jako lidí bez HIV. Ehm, v zemích globálního severu.

A tak se dostáváme k záležitostem, ve kterých na tom o tolik lépe nejsme a i k tomu, proč je Ekoškola pořád potřebná. Prochází s námi, a hlavně s aktuálními dětmi všemi těmi změnami, a zůstává relevantní, protože rozvíjí dovednosti, nikoliv jen znalosti. Umět spolupracovat v týmu, komunikovat s lidmi kolem sebe a kriticky myslet jsou zkrátka hodnoty, které vás podrží v různorodých situacích. V dnešní době to znamená ověřovat zdroje informací, ošetřovat emoce a využívat ke komunikaci i digitální nástroje… jádro zůstává stejné a stále platné. Už třicet let Ekoškola na celém světě dává dětem zažít pocit, že na nich záleží, že můžou něco změnit, a že ví, jak na to.

Jediné, co si přejeme víc, než stále více a více škol, je svět, kde program Ekoškola vlastně nebude potřeba: společnost, která bude fungovat i bez nás tak, že děti budou tyhle věci zažívat běžně – všude a vždycky. Dospělí, kteří z nich vyrostou, budou aktivní a budou pečovat o svou planetu, jako by byla jejich jediná 🙂

Zatím je ale náš svět v tomhle nedokonalý, a tak jsme tu pro vás a hodláme tu být i napříč všemi dalšími změnami. Díky vám všem, kteří s námi už třicet let pomáháte světu vyvíjet se lepším směrem.