o hrdinech, komfortu a šachových figurkách

Rozhovor s vedoucím programu Ekoškola Janem Smrčkou o Kampani obyčejného hrdinství, udržitelnosti i bariérách a příležitostech vzdělávání.

Jak a proč vznikla myšlenka Kampaně obyčejného hrdinství?

Příběh Kampaně obyčejného hrdinství začíná na jaře roku 2019, v době začátku Covidové pandemie a uzavírání společnosti. Naším cílem bylo dát lidem jednoduché aktivity, které je trochu rozptýlí, ukáží, že svět stále funguje a my ho můžeme zlepšovat i třeba u nás doma. Mysleli jsme, že se zapojí pár desítek lidí a ono se zapojilo 17 tisíc. Od té doby prošlo kampaní přes 56 tisíc lidí a společně jsme zasadili tolik stromů a keřů, že by to zabralo plochu 21 fotbalových hřišť, ušetřili emise, které by vypustilo 134 aut za celý rok a uspořili více než 5 tisíc van plných pitné vody. A to v tom nepočítám úspory vody, peněz i emisí z dlouhodobého hlediska, kdy lidé změnili chod svých domácností.

Mysleli jsme, že se zapojí pár desítek lidí
a ono se zapojilo 17 tisíc.

Máte s Kampaní nějaké speciální plány na další rok?

Rádi bychom kampaň digitalizovali a dostali ji do počítačové aplikace. Zvýšil by se tím komfort pro účastníky jak z hlediska přehlednosti, tak z hlediska plnění výzev a hlavně sledování svého osobního dopadu.

Kampaň teď obsahuje 35 aktivit, z kterých si účastníci mohou vybírat. A to je opravdu hodně na „ruční“ vyhodnocování v tisících odpovědích. To se musí změnit.

Pokud jde o výchovu/vedení dětí k udržitelnému způsobu života – dělali jste nějaké průzkumy, z kterých se dá vyhodnotit, zda se tomuto problému věnujeme i doma? Či například čeští rodiče vedou děti k šetření vodou, třídění odpadů  apod.? Anebo je to naopak a děti jsou na základě vzdělávacích programů těmi iniciátory změn doma?

Výzkumů v poslední době proběhlo několik. Nejzajímavější je pravděpodobně studie  „Vztah české veřejnosti  k přírodě a životnímu prostředí“ z Masarykovy univerzity v Brně. Tam se ukázalo, že 3 ze 4 obyvatel České republiky má rádo životní prostředí a záleží mu na jeho ochraně. Nicméně pouze 1 ze 3 se reálně angažuje v tom, aby se něco zlepšilo.
V tomto ohledu jsou děti z Ekoškol vůdčími osobnostmi, které dokáží skutečně zlepšovat životní prostředí v místě, kde žijí a přenáší to i k sobě domů.  Věříme, že čím víc takových dětí skrze Ekoškoly vyroste, tím víc se bude zmenšovat poměr neaktivních dospěláků v budoucnu.

…děti z Ekoškol jsou vůdčími osobnostmi, které dokáží skutečně zlepšovat životní prostředí v místě, kde žijí …

Pokud jde o samotný udržitelný přístup k životu – v čem vidíte  na základě vašich zkušeností největší slabiny českých domácností? Např. plýtváme příliš vodou, odmítáme se vzdát aut…?

Největší výzvou pro české domácnosti je ohrožení jejich dosavadní míry komfortu. Omezení jízd autem či masa na svém jídelníčku je už něco, co v mnoha lidech spouští odpor. V tom je zajímavá právě Kampaň obyčejného hrdinství, která ukazuje, že není třeba jít do extrémů jako, stát se vegetariánem, prodat hned auto atd. Ukazuje, že je dobré přemýšlet, zvažovat možnosti, být v něčem střídmější, ale to neznamená to přestat dělat. Každý si může najít svoji míru sám. A v důsledku to vždy povede ke třem věcem. Za prvé – zlepšení zdraví, za druhé –  finanční úspory a za třetí – udržitelnější životní prostředí.

Jde tedy o to, hlavně naučit dospělé, že dětem mají dát prostor, důvěřovat jim, vyslechnout je a brát je jako parťáky.

Co se vám nejvíc osvědčuje ve vašich vzdělávacích programech?

Nejvíc se nám osvědčuje podporovat participaci dětí ve školách, to znamená podílení se na rozhodnutích a realizaci vedoucí ke zlepšování světa, kde žijí. Jde tedy o to, hlavně naučit dospělé, že dětem mají dát prostor, důvěřovat jim, vyslechnout je a brát je jako parťáky a ne jako šachové figurky, s kterými si mohou hýbat, jak uznají za vhodné. Tam kde se to podaří, tak vychází ze škol děti, které věří v úspěch svých činů, dokáží se rozhodovat na základě dat a ne dojmů a jsou schopné být hybateli změn ve svém okolí.

Rozhovor vznikl v rámci článku pro Phoenix Communication a.s.